Ve čtvrtek jsem poprvé tento rok vyrazila na festival Febiofest. Prvním filmem na mém programu byl Mustang. Koprodukční drama natočené talentovanou francouzsko-tureckou režisérkou Deniz Gamze Ergüven mělo premiéru na loňském festivalu v Cannes a získalo nominaci na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film. Cenu mu (oprávněně) vyfouklo syrové drama Saulův syn, ale i nominace se počítá a snímek se vyšvihnul mezi špičku nejlepších filmových počinů za rok 2015. Byla jsem zvědavá, jaký Mustang je a rozhodla jsem se napsat kratší recenzi, kde jsem shrnula všechny svoje pocity.

Drama pojednává o pětici dospívajících, osiřelých sester, které vyrůstají kdesi na vesnici v Turecku. Vychovávané jsou svojí tradičně smýšlející babičkou a strýcem. Zlom nastane v momentě, kdy dívky po škole doprovodí skupinka kluků. V nevinném laškování vidí jejich opatrovníci nebezpečí a hřích a rozhodnou se je zavřít pod zámek. A to doslova. Od této chvíle se děj odehrává po většinou v jejich domě a pokojích. Sestry nesmí na ven, ani do školy. A to do té chvíle, než jim babička najde vhodné ženichy. Podle tradice musí být dívky v době sňatku panny, což je vlastně hlavním důvodem jejich izolace od okolního světa a především mužů.

Nutno dodat, že všechny dívky jsou atraktivní, dlouhovlasé a o zájem chlapců nemají nouzi. Do popředí děje se však dostává hlavně nejmladší z nich, jménem Lale ( Günes Sensoy), která to paradoxně vnímá ze své ještě dětské perspektivy nejvíce. Chtěla by být volná, odjet do Istanbulu a žít životem jaký by sama chtěla pro sebe i své sestry. Starší dívky už pomalu rezignovaly a smířily se s osudem, který nakonec povede jednu z nich k tragédii.

Snímek začíná jako lehčí komedie, která se velmi brzy přehoupne do tragického dramatu s napínavým koncem. Nemůžu nezmínit srovnání s filmem Smrt panen od Sofie Coppoly (zde). Pokud jste americké drama viděli, tak to bude to první, co vás napadne. Krásné sestry, omezování svobody, nešťastná láska, smrt. Hodně podobných prvků, akorát Mustang je evropský, více “artový”, více neutěšený a temný. Inspirace je však zřejmá. Zajímavé je zobrazení turecké kultury v dané vesnici a krutý způsob výchovy všech dívek. Jako by se vše odehrávalo v jiném století a kultuře na hony vzdálené té naší. Některé scény šokují a mrazí zároveň. Režisérce se velmi dobře povedlo vystihnout bezvýchodnost situace a každodenní nudu, kterou zamčené dívky zažívají. Jejich nenaplněné touhy i hříchy, kterých se pod tlakem výchovy dopouští. A pak, že přísní rodiče vychovají bezchybné potomky… tady by se zdálo, že spíš naopak.

Trochu klišé mi přijde výběr hereček do rolí sester, které jsou všechny krásné a dlouhovlasé a nedovedu si představit, že bych v nějaké turecké vesnici na podobný úkaz narazila (při některých záběrech mi připomněly výjev rovnající se dívkám v Šíleném Maxovi). Sympatický výkon však předvedla nejmladší herečka Günes Sensoy v roli Lale, živelné a uvěřitelné dívky, která je dost statečná změnit nejen svůj osud. A i díky ní jsem byla schopná si k filmu vytvořit nějaký bližší vztah. Jinak se totiž jedná o celkem chladné dílo, ve kterém jsou emoce velmi často odsunuté na vedlejší kolej. Ostatní sestry se zdají být o city ochuzené (kdo by se jim však divil) a často přesně nevíme, co si myslí a co by vlastně od života chtěly. Psychologie ostatních tu není dostatečně vykreslená a je těžké si o jiné postavě než Lale vytvořit názor. Což beru jako úmysl režisérky, která se tím asi snažila naznačit psychický dopad na dívky a jejich citovou vyprázdněnost.

Můj pocit z Mustanga je pozitivní. Nejedná se o nejlepší film, který jsem tento rok viděla a Smrt panen se mi možná líbila i víc (byla první). Ale pokud máte chuť podívat se na evropský snímek, který velmi zajímavým způsobem znázorňuje život v jedné turecké vesnici a osud pěti krásných sester, pak do toho jděte. Osobně bych dala 7/10.