Neon Demon

Neon Demon – šokující oslava krásy

Kanibalistický thriller Neon Demon režiséra Nicolase Windinga Refna ze světa módního průmyslu je bezpochyby nejzajímavějším filmem tohoto měsíce. Pro někoho zvrhlá a vyprázdněná nuda, pro mě zajímavý filmový zážitek.

Nicolas Winding Refn – dánský provokatér

Na uvedení extravagantního snímku v českých kinech jsem se těšila už od jeho premiéry v Cannes. Neon Demon měl na tamním filmovém festivalu velmi rozporuplné reakce, od nadšeného aplausu, až po nenávistné pokřiky směrem k plátnu. Vzbudil vlnu zájmu a režisér Refn si může pogratulovat, filmu si všimnul skoro každý, kdo čte v novinách kulturní rubriky, nebo se aspoň trochu zajímá o kinematografii.

Refn je dánský režisér, který se dostal do povědomí mnoha diváků především skvělým filmem Drive s Ryanem Goslingem a Carey Mulligan. Poté následoval kritiky i diváky méně oblíbený Jen bůh odpouští. Neon Demon má být uzavřením pomyslné trilogie. Provokatér Refn má zjevnou zálibu v zobrazování explicitního násilí, které v  mnoha scénách rád uplatňuje a objevuje se napříč jeho filmografií. Rozhodně se jedná o tvůrce, který točí vizuálně zajímavé a originální filmy. Nejinak tomu je i v případě zatím asi nejkontroverznějšího počinu – Neon Demon.

Mladá modelka jde do zkaženého světa

Děj filmu je velmi prostý. Vypráví o šestnáctileté dívce jménem Jesse (Ella Fanning), začínající modelce, která přijíždí do Los Angeles s vidinou stát se slavnou a úspěšnou. Sledujeme její příběh od sepsání smlouvy s agenturou až po první velké úspěchy a nakonec i pád. Jesse se díky své přirozené kráse brzy stane trnem v oku služebně starších a méně úspěšných kolegyní, které jsou schopny udělat pro svou slávu cokoliv, možná i zabít.

Barevná exploze krásy

Film otevírá barevně zajímavá titulková sekvence se jménem režiséra na prvním místě. Snad aby nikdo nezapomněl, kdo Neon Demon natočil. Po titulkách následuje scéna jak převzatá z dokonalého obrazu – Jesse (Elle Fanning) leží potříštěná krví na luxusním sofa a zdá se být mrtvá, což se však záhy ukáže jako mylná domněnka, dívka je jen součástí provokativního focení. Tento úvod však není jen prostým obrazem, ale předesílá hlavní motivy celého filmu, které jsou v průběhu filmu různě variovány a těmi jsou – klam (lidi věří tomu, co se jim říká), přeměna (člověk na sebe může vzít různé podoby) a samozřejmě krása, která je to hlavní o čem film je a co oslavuje.

Asi každý už se ve svém životě setkal s pojmem vyprázdněná krása – vidíme někoho, kdo nám připradá krásný, ale když se s ním začneme bavit, zjistíme, že nemá co říct, že je prázdnný. Podobně je to i s filmem. Snímek je, dá se říct, vyprázdněný co do obsahu a děje. Což ale zrovna v případě Neon Demon není negativem. Ba naopak, si myslím, že to byl režisérův záměr. Poukázat jen a jen na krásu a vypustit vše ostatní, co by ji mohlo nějakým způsobem rušit, negovat. Každá scéna, i ta nejodpornějšího kalibru, působí nádherně a na její kompozici je vidět, že záleželo na sebemenším detailu. Lépe nasnímanou krev jsem ve filmu už dlouho neviděla. V úvodní scéně, kdy ze sebe Jesse stírá červenou barvu umělé krve, i v závěru při smívání té opravdové. Barevně je vše vymyšleno tak, aby upoutalo zrak – neonové barvy, kontrasty černá x bílá, třpytky, barevné filtry během focení v ateliérech.

Barvy se promítají i do kostýmů, kterých je, vzhledem k prostředí módního průmyslu, ve filmu opravdu hodně. Jesse v podání Elle Fanningové nosí do první poloviny filmu oblečení velmi světlé barvy (jako znak nevinnosti), oproti ní, ostatní modelky oblékají černou. Přibližně v polovině děje se to náhle změní a to přesně na módní přehlídce, kde je Jesse za hlavní hvězdu večera. Poprvé obléká černou a s ní přichází i změna jejího charakteru. Ze zakřiknuté holky se stává žena, která se v sobě konečně zhlédla a uvědomila si svojí sílu a nadvládu nad ostatními. Ve snové sekvenci se sama do sebe zamiluje. Posléze toho dne, dává vale svému příteli a uvědomuje si, že ona je tou vyvolenou, kterou by se chtěly stát všechny ženy. Prozření a úkrok k temné straně módního průmyslu ji však pohltí a pomalu dovede k záhubě.

Horor, thriller nebo komedie?

Jaké je vlastně žánrové zařazení snímku Neon Demon? Hororem bych film nenazvala, chybí tam dostatek napětí, akce i lekacích scén, mírně “gore” závěr sice na hororovou notu hraje, ale to nestačí. Thriller z módního prostředí, dalo by se říct, což skoro splňuje. Kdyby nebylo lehkého paradoxu –  film se nebere příliš vážně. Na druhý pohled se jedná o parodii, pomocí které se režisér vysmívá namyšlenosti módního světa, osobám v něm, plastickým operacím, showbusinessu. A to i přesto, že kult krásy je pro něj důležitý. Neon Demon je opravdu v mnoho věcech spíš tou odlehčenou, občas zvrhlou zábavou a ódou na krásu.

Jena Malone je holka z márnice

Herecké výkony jsou v Neon Demon dobré. Elle Fanningová zahrála svou roli přesvědčivě a s potřebnou dávkou atraktivity. Kdo mě ale z hereckého ansámblu bavil ještě o trochu víc, byla Jena Malone, hrající maskérku Ruby. Na ní je totiž něco divného od samého začátku a její obsese mladou Jesse je hmatatelná. Co se z ní ale nakonec vyklube a s jakou přesvědčivostí to zahrála, mě šokovalo. Její finální scény nejsou oku lahodící a já už si ji budu asi navždy pamatovat, jako holku z márnice, které má hodně podivné choutky. Cameo Keanu Reevese je naopak spíš takovým pomrknutím na jeho fanoušky, protože jinak nemá na děj výrazný vliv a asi by bylo i jedno, kdy by místo něj roli zahrál někdo jiný. Ostatní postavy jsou více či méně karikatury a nemá smysl je asi blíž analyzovat. Ať už se jedná o fotografy nebo modelky, slouží spíš k vyplnění absurdního a odosobněného prostoru módního průmyslu.

Beauty isnt´ everything. It is the only thing.

Můj pohled na Neon Demon bych uzavřela větou, která je ve filmu řečena a kterou před promítáním vyslal divákům (pomocí krátkého video pozdravu) i sám režisér Refn: „Beauty isnt´ everything. It is the only thing.“ Přesně tak bych definovala i samotný film – nádherné pozlátko, které v sobě žádná hluboká moudra a myšlenky neskrývá, ale je svým ztvárněním tak podmanivé a atraktivní, že na něj nezapomenete. Na tomto filmu není ošklivých věcí, protože i ty nejodpornější scény jsou natočené tak, že jsou nakonec líbivé (kromě té márnice). Jako šokující bych film úplně nenazvala, ale může to být způsobené i tím, že jsem o filmu už hodně četla a věděla, do čeho jdu. Myslím, že je fajn, že existuje tvůrce jako je Refn, který se nebojí riskovat a jít za hranice běžného diváckého vkusu. Nemusí se to líbit každému, ale já jsem za celou projekci nebyla schopná od plátna odtrhnout oči. Neviděla jsem v celém filmu žádný zásadní problém, který by mě rozptylovat nebo nějakým způsobem štval. Oku lahodící originalita, kterou bych si s chutí dala klidně ještě jednou. Doufám, že Refn neuhne, půjde si svou cestou a bude stále tvořit podobně „krásné“ filmy. Já mám totiž ty jeho blýskavá a barevná cinkrlátka ráda.

—————————————————————-

Neon Demon

Francie, Dánsko, USA 2016

Režie: Nicolas Winding Refn

Hrají: Elle Fanningová, Jena Maloneová, Keanu Reeves ad.

—————————————————————–