Snowden

Snowden – Stoneův hrdina

Kdo je Edward Snowden? Hrdina, blázen, zrádce, super-inteligentní whistle-blower? Na tuhle otázku se v novém filmu Olivera Stonea dočkáte jen jedné odpovědi, přesně v souladu s prezentováním režisérových politických názorů na veřejnosti.

Vzhledem ke Stoneově přímé podpoře zakladatele WikiLeaks Juliana Assange, není překvapením, že se této autobiografie chopil právě on. Jasné směřování a jednostranný výklad by mohl činit film plochým a nezajímavým, ale díky stále aktuálnímu tématu sledování, skvělému výkonu Josepha Gordona-Levitta a dynamickému tempu vyprávění se stále jedná o dobrý zážitek.

Před nedávnou dobou jsem viděla oscarový dokument nazvaný Citizenfour, jehož už tak velmi zajímavý syžet celovečerní snímek Snowden dále rozvádí a doplňuje. Rozhovor, který vede inteligentní mladík s novináři v hotelu v Hong Kongu slouží jako rámec pro další dvě dějové linie – Edwardův osobní a pracovní život. Pomocí flashbacků se nám film snaží vysvětlit hlavní pohnutky, které stály za odvážným rozhodnutím postavit se proti „šmíráckému“ systému v USA.

Pohled na problematický vztah se svou dívkou, která pro jeho udržení obětovala všechno, se střídá s high-tech prostředím ve Snowdenově zaměstnání. Velmi atraktivně jsou ukázané ty základní aplikace a zařízení, které posléze vzbuzují tu hlavní kontroverzi – sledování lidí prostřednictvím facebooku, mailů, webkamer, a to všechno stiskem pár tlačítek na klávesnici. Divák seznámený s pozadím kauzy sice překvapený nebude, ale ta jednoduchost procesů a alibismus všech těch, co to provádějí, je přesto zarážející. Není tedy divu, že se to Snowdenovi nelíbilo. Zvláštní však je, že se rozhodnul ve jménu pravdy a boje zahodit celý svůj život. To, že jsou jím prozrazené praktiky naprosto zvrácené a protizákonné je bez diskuze, ale kdo z nás by se pro podobnou věc obětoval? Vidina, že budu velkou část života trávit v relativní izolaci a strachu je při nejmenším nepříjemná.

Snímek oslavuje Edwarda Snowdena jako hrdinu, ale to není to hlavní, na co bychom se měli zaměřit. Věta, kterou řekne v průběhu filmu Edwardova přítelkyně, že vlastně nemá co skrývat a je jí jedno, zda ji někdo sleduje – načež ji odpoví Snowden – že každý má co skrývat, mi přijde klíčová a podstatná pro oslovení dnešní mladší generace. Protože to je to, co bychom si především měli z filmu odnést – snahu chránit si své soukromí, používat při práci s moderními technologiemi rozum a opravdu vzít v potaz to, že data v počítači, telefonech, tabletech nejsou někdy primárně určená jen nám. A proto je vlastně nakonec jedno, zda je Edward Snowden hrdina, nebo zrádce. ***