KVIFF 2017

KVIFF 2017 a vypůjčená identita – ohlédnutí za festivalem

Letošní 52. ročník Mezinárodní filmového festivalu Karlovy Vary pro mě byl zážitek v lecčem nový, přestože jsem tu byla již poněkolikáté. A to díky akreditaci Industry (děkuju FAV!) a všech s tím spojených výhod. Na festivalu jsem strávila dohromady šest plných dní, viděla celkem 23 filmů, zúčastnila se dvou KVIFF talks a naplno nasála atmosféru v Čechách ojedinělé akce. Vizuál festivalu ve znamení vypůjčených identit se tak přenesl i na mě, protože jsem si alespoň na chvíli mohla v Karlových Varech vyzkoušet roli filmového profesionála!

Slavnostní zahájení jsem strávila v kino sálech na prvních filmech a bez výčitek opomenula celebrity na červeném koberci. I když proplétat se mezi nimi v prostorách Industry pokladen, byla v pátek večer celkem zábava. S radostí jsem letos vynechala i stres s rezervacemi lístků, protože jako filmový profesionál čerpáte Industry vstupenky a máte možnost účastnit se jejich speciálních projekcí. Program jsem měla nastudovaný už měsíc dopředu a rozvržený tak, aby mi neuniklo nic zásadního – především „soutěžáky“ a zprofanované hity z ostatních festivalů. Byla jsem tedy připravená a maximálně natěšená, ale přesto letošní Vary moje očekávání ještě o něco překonaly.

Hlavní soutěž mě, až na výjimky, ohromila svou kvalitou a pestrostí. Zhlédla jsem skoro všechny snímky a s ohledem na to, že se v mnoha případech jednalo o režijní debuty, musím ocenit vkus programového ředitele Karla Ocha a jeho týmu. Letos bylo na co koukat a oči mi únavou nepadaly. Ani mnohými diskutované a rozporuplně hodnocené historické drama Křižáček neuspalo, naopak oceňuji jeho odlišnost a unikavou poetiku, která z plátna dýchla a cosi uvnitř mě zanechala (přestože zatím nejsem s to film plně identifikovat).

Kromě Hlavní soutěže se o zvýšení mého filmového tepu postaralo hned několik snímků z ostatních sekcí. A to hlavně atmosférický film s letošním hostem Caseym Affleckem Přízrak, německé revenge drama Odnikud, maďarský „blockbuster“ Měsíc Jupitera, americký mrazivý thriller Wind River a nakonec i letní hollywoodská zábava Baby Driver. To je však jen zlomek z celého programu a můj skromný výběr toho, co se do mě nakonec otisklo nejsilněji. Bývala bych si přála, aby měl festivalový den minimálně 48 hodin a já toho tak mohla vidět ještě mnohem víc…

Stihla jsem zajít na i tzv. KVIFF talks a to se skladatelem Jamesem Newtonem Howardem a hercem Jeremym Rennerem. Oba pánové, ač velmi rozdílní, se tak postarali o daKVIFF 2017lší mé festivalové zážitky. James Newton Howard mě okouzlil svou naprostou profesionalitou a připraveností, Jeremy Renner pak bezprostředností a zábavností té pravé hollywoodské hvězdy se vším leskem. Alespoň na chvíli propojit hvězdy stříbrného plátna s obyčejnými lidmi, filmovými fanoušky, se tentokrát v Thermalu bez výhrady povedlo.

Jak všichni víme, karlovarskému festivalu se daří velmi dobře mísit různé davy – od filmových fanoušků až po ty nefilmové, hvězdy s „nehvězdami“, a dopřává tak divákům opravdu nevšední (ne)filmové zážitky. Já jsem si letos připadala s mojí akreditací poprvé více jako ta hvězda, v dobrém slova smyslu. Na chvíli jsem patřila mezi filmové profesionály a moje dočasná identita mě zdravě bavila. Opět jsem si na festivalu připomněla, jak je pro mě studium filmové vědy důležité a proč to všechno vlastně dělám – pro obyčejnou radost z filmu a nepopsatelný vnitřní pocit po silné projekci. A takových bylo letos ve Varech díkybohu opravdu mnoho!