Dnes začíná 54. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Letos se s těžkým srdcem neúčastním, protože žiju od března dlouhodobě v zahraničí. Nedalo mi to však a strávila jsem pár chvil sebetrýzněním nad letošním programem a filmy, které mi bohužel uniknou. Aby ten čas nepřišel úplně nazmar, ráda se s vámi podělím o jedenáctku filmů, u nichž mi to přijde nejvíce líto. I když vybrat pouhých jedenáct z nich bylo pomalu nadlidský výkon. Všem účastníkům přeju krásný festival, mnoho nezapomenutelných projekcí a nespočet kvalitně pražených káv!

1.Satanské tango (Sátántangó) – sedm a půl hodinový opus Bély Tarra jsem tak dlouho odkládala a čekala na kvalitní kino projekci, až mi to letos nakonec opět unikne. Jinak než v kině se tento snímek vychutnat nedá. Pokud toužíte po prý až transcendentálním zážitku, který dokoukání tohoto maďarského legendárního snímku slibuje, tento rok máte jedinečnou šanci. Více ZDE.

2. Otec (Bashtata) – bulharský snímek režisérského dua Grozeva/Valchanov je soutěžním filmem a zároveň také tím, který má největší šanci na vítězství. Alespoň podle zákulisních drbů. Jejich předchozí dílo Glory (Slava) pojednávají o muži, jenž se snaží najít svoje ztracené/ukradené hodinky, nasadilo laťku velmi vysoko. Očekávání je tak tentokrát veliké. Více ZDE.

3. – 4. Late night a Yesterday– pokud bych si měla vybrat nějaký mainstreamovější snímek, pak to bude Late night nebo Yesterday. Především beatlesovsky laděný film bude určitě výrazným diváckým hitem. A nebyla bych překvapená, kdyby byl zařazený do programu letního kina. Stejně jako loňský nečekaný ruský hudební hit Léto. Více ZDE a ZDE.

5. Amazing grace – mezi dokumenty mě zaujal portrét Arethy Franklin. Americká gospelová zpěvačka mě osobně zajímá o trochu více než její hudební kolega Pavarotti, o němž můžete zase zhlédnout určitě neméně kvalitní dokument Rona Howarda. Více ZDE.

6. Naše doba (Nuestro tiempo) – letos jsem si díky kurzu kinematografie latinské Ameriky u nás na fakultě oblíbila mexického tvůrce Carlose Reygadase. Jeho emotivně odvyprávěné a současně velmi šokující a odvážné snímky jsou vždy diváckým zážitkem. Tady bych tedy rozhodne neváhala. Navíc ještě vzhledem k faktu, že se tentokrát jedná prý o velmi autobiografický film, ve kterém účinkuje sám režisér. Více ZDE.

7. Neviditelný život Euridice Gusmaové (A vida invisível de Eurídice Gusmão) – novinka brazilského režiséra Karima Ainouze oslnila na festivalu v Cannes a postarala se prý o jeden z nejvíce emotivních diváckých zážitků. Rozhodně bych si ho tedy nenechala ujít ve Varech. Více ZDE.

8. Parazit (Gisaengchung) – vítěz letošního festivalu v Cannes sice půjde do české distribuce, ale ve Varech je divácký zážitek vždycky o krapet lepší. Proto bych si na tento festivalový hit jihokorejského režiséra snímku Okja Bong Joon-hoa frontu vystála. Více ZDE.

9. Tommaso – jména Abel Ferrara a Willem Dafoe ve mně vždy vzbuzují zvědavost. Můžete to být buď totální propadák nebo velmi dobrá zábava. Což kultovní osobnost americké nezávislé scény Ferrara umí. Dala bych mu šanci. I díky velmi dobré synopsy Karla Ocha – ZDE.

10. Varda podle Agnés (Varda par Agnés) – dokument auterky a průkopnice francouzské nové vlny Agnes Vardy je povinností pro všechny cinefily a ty, kteří milují kinematografii a rádi se o ní dozví něco nového od toho nejpovolanějšího. Jedna z výrazných ženských režisérek 60. let zabodovala se svým posledním filmem na festivalu Berlinale. Více ZDE.

11. Domov je prostor v čase (Heimat ist ein Raum aus Zeit)– lahůdka pro studenty filmu nebo opravdové, ryzí cinefily. Příběh, jehož vyprávění neplyne úplně tak, jak jsme zvyklí, ocení především ti, kteří se vypravili do Varů i za experimenty. Film sklidil velký úspěch na festivalu v Berlíne. Více ZDE.

Plus jedna lahůdka na závěr – Matrix. K tomu snad netřeba nic dodávat!