Tag Archives: recenze

chlapi nepláčou

Chlapi nepláčou a ženy se neusmívají

Celovečerní hraný debut režiséra Alena Drljeviće Chlapi nepláčou (Muškarci ne pláču) měl světovou premiéru tento rok na festivalu v Karlových Varech. A to velmi úspěšnou. Bosenský autor v koprodukci s Chorvatskem, Německem a Slovinskem natočil snímek, který si na závěr přehlídky odnesl ocenění Europa Cinema Labels a zároveň  Zvláštní cenu poroty. Příběh zprostředkovávající traumatické zážitky skupinky válečných veteránů z období jugoslávských válek je současně i letošním kandidátem Bosny a Hercegoviny na Oscary a ve své zemi se setkal s vlnou vřelého přijetí a pochopení.

Continue reading Chlapi nepláčou a ženy se neusmívají

Kino v dubnu

Kino v dubnu – Raw, Nocturama a nový Hřebejk

Duben bude z hlediska filmů v kinech velmi zajímavý! Ti, co sledují ohlasy ze zahraničních festivalů si určitě nenechají ujít Raw. Kanibalistický horor se skvělou PR kampaní, podle které lidé při projekcích šokem omdlévali. Dalším stylově vytříbeným snímkem bude i francouzský thriller Nocturama o podivném chování několika mladých lidí v ulicích Paříže. Kdo preferuje “normálnější” filmy, neměl by vynechat festivalovou jedničku loňského roku – rumunský snímek Zkouška dospělosti, nebo slovenskou Pátou loď. V dubnu zkrátka bude z čeho vybírat!

Continue reading Kino v dubnu – Raw, Nocturama a nový Hřebejk

Naprostí cizinci

Febiofest – Naprostí cizinci (Perfetti sconosciuti)

Můj první film letošního Febiofestu. Vypointované konverzační drama Naprostí cizinci pracuje s premisou, že každý z nás žije tři různé životy – veřejný, soukromý a pak ten jeden tajný, určený jen nám, do kterého nemá nikdo jiný přístup. Část z toho zapovězeného světa je však mnohdy součástí našich telefonů. Co se stane, když se skupina přátel rozhodne dát všanc útroby svých zařízení a na chvíli navzájem sdílet veškerou soukromou komunikaci?

Continue reading Febiofest – Naprostí cizinci (Perfetti sconosciuti)

Březnové kino

Březnové kino – Logan, Kráska a zvíře, festivaly

V březnu nás čekají nejen běžné kino premiéry, ale i úspěšné festivaly – Jeden svět a Febiofest.  Na program prvně zmiňovaného se můžete podívat už teď na jeho oficiálních stránkách, na ten druhý si musíme ještě chvíli počkat, ale už teď se ví, že zahajovacím snímkem bude nejnovější počin Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých. Kromě těchto dvou kvalitních filmových akcí se v kinech můžeme těšit na spin-off X-Menů nazvaný Logan, blockbuster Kong: Ostrov lebek, či znovu oživenou Krásku a zvíře s Emmou Watson. A nejen to.

Continue reading Březnové kino – Logan, Kráska a zvíře, festivaly

Místo u moře

Místo u moře vás pomalu a důkladně rozloží

Místo u moře je typ filmu, u kterého z traileru nepoznáte, co přesně se na plátně bude odehrávat. Víte, že to má být příběh o muži, který se po smrti bratra musí postarat o svého dospívajícího synovce. Řeknete si, že podobných námětů už tady bylo hodně a nebudete tedy od filmu příliš očekávat. Trailer však zatajuje jednu podstatnou dějovou linku, která svým sdělením nevídanou silou zahraje na divákovu emoční strunu a postupem času ji dokonale přetrhá.

Continue reading Místo u moře vás pomalu a důkladně rozloží

kino v únoru

Kino v únoru – Jackie, Manchester, Trainspotting

V únoru se předávají Oscaři a v Hollywoodu vrcholí filmová sezóna. Čeští distributoři tedy na poslední chvíli zařadili do programu kin alespoň některé z nominovaných snímků  Jackie, Moonlight, Místo u moře (Manchester by the Sea). Pokud vás však Ceny Akademie zrovna neberou, existuje mnoho alternativ. Jako třeba pokračování kultovního snímku Trainspotting, Scorseseho srdcový projekt Mlčení nebo sociální drama Já, Daniel Blake. Zastoupení má i český film s novinkou Bohdana Slámy Bába z ledu.

Continue reading Kino v únoru – Jackie, Manchester, Trainspotting

Nej filmy 2016

Můj strop – nej filmy a seriály 2016

Jaké byly moje nejoblíbenější filmy a seriály za rok 2016? Není jich zase tak moc. Některé jsem viděla v rámci běžné kinodistribuce v ČR, některé na festivalu ve Varech, nebo v Benátkách, jiné na televizní obrazovce HBO a Netflixu. Díky studiu filmové vědy jsem na filmy začala koukat trochu jinak a snažila se v nich vidět dříve neviděné. Ve výčtu níž tak shrnuju všechno, co mě letos opravdu bavilo a zanechalo ve mně menší/větší stopu. Nejedná se o filmy možná bezkonkurenčně nejlepší, ale mému srdci a vkusu nejbližší.

Continue reading Můj strop – nej filmy a seriály 2016

Gilmorky, Semestr, Snowden

Co listopad vzal a dal – Gilmorky, Semestr, Snowden a další!

V listopadu se toho událo docela dost – nové Gilmorky, seriály Semestr, Pustina a neméně zajímavé filmy. Původně jsem plánovala ke každému napsat samostatný článek, ale času se bohužel nedostává. Vzhledem k tomu, že chodím do kina tak dvakrát týdně a minimálně jednou za den na nějaký film/seriál koukám doma, nahromadilo se toho dost (to nepočítám filmy, které musím sledovat kvůli škole). A co v listopadu stálo za pozornost a pobavilo?

Continue reading Co listopad vzal a dal – Gilmorky, Semestr, Snowden a další!

Toni Erdmann

Toni Erdmann nastavuje zrcadlo generaci mladých a (ne)klidných třicátníků

Maren Ade, režisérka i scenáristka, se prý při tvorbě německé tragikomedie Toni Erdmann nechala inspirovat u postavy svého otce. Dost možná se jedná o jeden z důvodů, proč působí film tak uvěřitelně a vtipně. Nenechte se však zmást, protože pod vším tím humorem tkví tíha podobenství dnešní uspěchané a stresující doby, se kterou se mladá generace ne vždy dokáže vyrovnat.

Continue reading Toni Erdmann nastavuje zrcadlo generaci mladých a (ne)klidných třicátníků