Jak jste si na mé facebookové stránce možná přečetli, vyrazila jsem na pár dní na filmový festival do italských Benátek. Už jsem zpět a ráda se podělím o svoje zážitky a předám pár rad, pro ty, kdo na festival někdy v budoucnu pojedou. Organizátoři příliš informací na oficiálních stránkách totiž neuvádí. Berte příspěvek tedy i jako menší manuál, protože nikde jinde na internetu praktické info (dress code, systém vstupenek, apod.) nenajdete. Především jsem ale viděla pár opravdu výjimečných filmů, které si nechci nechat jen pro sebe. Celebrity jsem nestopovala, v tomto ohledu možná zklamu, ale snad to nikomu vadit nebude, byl to totiž zážitek i bez nich!
KRÁSA STŘÍDÁ KRÁSU, I ŠPATNOU ORGANIZACI
Benátky jsou sami o sobě čarovné město a festival má to štěstí, že se nachází na ostrově Lido, co by kamenem dohodil od Benátek. Návštěva nejstaršího filmového festivalu (běží od roku 1932) se proto dá příjemně spojit s opalováním na pláži a popíjením spritzu, což jsem si podobně naplánovala i já. Svojí atraktivitou a dlouhou tradicí láká množství celebrit a režiséři rádi uvedou plánovanou premiéru svého nového snímku právě zde. Věděli jste, že vítězné filmy posledních tří ročníků Oscarů (Gravitace, Birdman, Spotlight) Benátský filmový festival otevíraly?
Asi dva měsíce před mým příjezdem jsem si zabookovala ubytování přímo v Benátkách, ve čtvrti Castello. Výhodou je, že jízda vaporettem (místní vodní MHD) odsud na Lido trvá pouhých deset minut. Proto pokud plánujete někdy návštěvu, zapomeňte na ubytování v okolním Mestre – čas jsou peníze a každodenní dojíždění by trvalo dvě hodiny, tam i zpět. Na přespávání přímo v Lidu zapomeňte taky, pokud tedy nejste milionáři nebo celebrity a nebydlíte přímo v hotelu Excelsior.
Vstupenky na jednotlivé projekce jsem si kupovala ke konci srpna, ihned jak bylo na oficiálních stránkách možné. Pokud jste zvyklí z festivalu ve Varech, že jsou lístky vyprodané během pár minut, tady můžete být v klidu, k dispozici byly i den před promítáním. Možná je to způsobené cenou – večerní představení se pohybuje mezi 25-50 EUR/lístek (občas projekce dvou filmů za cenu jednoho), záleží na výběru sálu. V Sala Darsena uvidíte stejné filmy jako v Sala Grande, ale červený koberec a filmové delegace jsou jen v Sala Grande a vstupné je tam logicky vyšší. S tím se pojí i dress code, do Sala Grande se chodí ve večerních šatech, do Sala Darsena klidně v džínách. Já nejsem zase takový blázen a 50 EUR za lístek do kina nedám, proto jsem se spokojila s nafukovací a obyčejnější Sala Darsena. Oba sály jsou však blízko sebe a kolem červeného koberce se můžete alespoň projít. Organizace v Sala Darsena naneštěstí dost pokulhávala – toalety jsou nedostatečné, úvod před projekcí (jak ho známe z Varů) absentuje, zvuk špatný (občas jsem měla problém porozumět), klimatizace jede až příliš a přímý přenos slavnostního zahájení festivalu, které bylo přenášené ze Sala Grande, nemá ani cenu komentovat, jak bylo příšerné. Pokud jste neuměli italsky, neměli jste ze zahájení nic, protože anglické titulky nebyly. Všechny tyto mínusy, ale vyváží fakt, že letošní filmová nabídka byla opravdu famózní!
FILMOVÁ EXTÁZE
Nabídka filmů, která byla letos na festivalu, se jen tak nevidí. Vlastně mě to i nakoplo k tomu, abych celou cestu do Itálie spunktovala. Dlouho očekávaný muzikál La La Land, sci-fi Arrival nebo novinka s Michaelem Fassbenderem The Light Between Oceans… to je jen zlomek z toho, co festival nabízel. Bohužel jsem nemohla zůstat po celou dobu, ale i tak to byl pro mě, filmového fanatika, zážitek. Svoje postřehy z filmů shrnuji níž.
LA LA LAND
Tenhle film, už od uvedení prvního traileru, obestírá mlha očekávaného úspěchu a aura něčeho speciálního. A byl to právě tento muzikál, od režiséra Damiena Chazellea, na který jsem se těšila ze všech filmů nejvíc a opakovaně postovala na svou fb stránku trailery.
Příběh začínající herečky Mii (Emma Stone) a jazzového muzikanta Sebastiana (Ryan Gosling), bojujících o své místo na slunci, celý festival otevíral a byl tak i prvním filmem, který jsem měla šanci vidět. A musím potvrdit, že trailery nelhaly, ba naopak. Muzikál plný krásných melodií mě chytnul a už nepustil, chtěla bych ho totiž vidět znovu a znovu. Přestože se děj snímku odehrává v současném L. A., působí podmanivě retro a vzdává hold klasickým muzikálům (Zpívání v dešti, Všichni říkají: Miluji tě, Fame apod.), poctivému jazzu, Hollywoodu minulých let. Je plný nostalgie po starých, dobrých časech a snaze to dobré z toho zachovat. Emma Stone i Ryan Gosling podávají skvělé herecké, pěvecké i taneční výkony, ale hlavně jim člověk jejich cestu za slávou i láskou věří. Muzikálová čísla jsou nápaditá a film drží své tempo od začátku až do velkého finále.
Pokud nemáte rádi muzikály, věřte, že tohle bude ta jediná výjimka ve vašem životě. La La Land je okouzlující příběh o cestě za štěstím, o tom, že se vyplatí jít si za svým snem a neuhnout a taky o té jedné životní lásce, na kterou se nezapomíná, i když už je dávno pryč. Odcházela jsem ze sálu očarovaná a s pocitem toho, že jsem viděla něco jedinečného, což se mi nestalo už dlouho. A písničku City of Stars si zpívám ještě teď. *****
Jediným negativem je, že v ČR si tuhle parádu budete moc vychutnat až začátkem ledna.
ARRIVAL (Příchozí)
Režiséra Denise Villeneuvea mám hodně ráda. Líbily se mi jeho filmy Zmizení (Prisoners), Sicario: Nájemný vrah i trochu odlišný Nepřítel (Enemy). Má schopnost točit originální filmy, které člověka donutí přemýšlet a neustále přehodnocovat už viděné. Před premiérou jeho dlouho očekávaného Blade Runnera 2 (premiéra někdy v 2017), nám mezitím naservíroval sci-fi Arrival. A z mého pohledu je to opět hodně povedené!
Děj se točí kolem neočekávaného příletu cizích vesmírných objektů, které přistály různě po světě a nikdo neví, zda přichází v míru, potažmo jaký je důvod jejich návštěvy. Pokusit se s nimi dorozumět, a zjistit co a jak, musí americká lingvistka Louise (Amy Adams). Zdálo by se, že se jedná o klasický sci-fi film o mimozemšťanech á la Blízká setkání třetího druhu apod., ale tak to není. Ano, dojde na očekávané setkání, způsob dorozumívání se může jevit trochu podobně, ale hlavní myšlenka, schovaná za samotným příjezdem mimozemšťanů, je odlišná od většiny příbuzných filmů.
Jedná se o komplexní a chytrý snímek s pointou na konci, převracející vše, co jste od začátku viděli. Závěrečné šokující odhalení dokonce připomene i Šestý smysl. Příběh obsahuje velké množství zajímavých myšlenek, které ve mně ještě teď rezonují, a snažím se je všechny utřídit.
Villeneuve mi opět dokázal, že umí točit chytré filmy, u kterých se vám trochu zavaří mozek, ale nakonec do sebe všechno krásně a logicky zapadne. Amy Adams si svým umírněným herectvím ukradla většinu filmu pro sebe a nebudu se divit, pokud jí role inteligentní lingvistky vynese nominaci na Oscara.*****
THE LIGHT BETWEEN OCEANS (Světlo mezi oceány)
Tragické drama od Dereka Cianfrancea, který má na svědomí už podobně laděné filmy Blue Valentine a Za borovicovým hájem, bylo hodně hutné a depresivní. Předlohou režisérovi byla kniha od M. L. Stedmana a do hlavní rolích obsadil Michaela Fassbendera a Alicii Vikander. Není tajemstvím, že se herci do sebe během natáčení zamilovali a ještě dnes tvoří pár, proto jsem byla zvědavá i na to, jak mezi nimi na plátně bude fungovat pověstná chemie.
Děj příběhu, odehrávajícího se v Austrálii kolem roku 1920, vypráví o strážci odlehlého majáku Tomovi (Fassbender) a jeho mladé manželce Isabel, velmi toužících po dítěti. Navzdory jejich přání, se Isabel nedaří dítě donosit a po dvou bolestivých potratech, pomalu přestává doufat. Jako zázrakem se však na pobřeží, v blízkosti majáku, objeví ztroskotaná loď s miminkem a mrtvým mužem. Isabel si dítě ihned přivlastní a Tom, po několika protestech, s jejím rozhodnutím souhlasí. Jak špatné rozhodnutí to bylo, se oba přesvědčí ve chvíli, kdy se objeví pravá matka (Rachel Weisz).
Srdcervoucí drama s dobrými výkony všech hlavních představitelů. Fassbender a Vikander jsou jako manželé přesvědčiví a chemie tam mezi nimi prostě je. Není to lehká podívaná a režisérovi se daří diváky citově hodně trápit. Mně se to pro své zajímavé téma a působivé zpracování líbilo, a ačkoliv bych stopáž o něco zkrátila (poněkud nepovedený a zdlouhavý závěr), nebylo to špatné. Lehce nepochopitelné rozhodnutí hlavní hrdinky na úplném konci a snaha o happyend sráží film o pár bodů dolů, škoda.***
THE BLEEDER
Na závěr jsem měla šanci zhlédnout hodně “feel good” snímek s názvem The Bleeder (netuším, jaký bude český překlad). Pokud vás někdy zajímalo, podle koho byl (možná) natočený trhák Rocky, pak najdete odpověď tady.
Biografický snímek pojednávající o americkém boxerovi Chucku Wepnerovi, týpkovi, který se proslavil tím, že vydržel skoro patnáct kol boxovat s Muhamadem Alim v roce 1975. Nakonec prohrál, ale tenkrát byl i tohle velký úspěch. Film mapuje jeho život poté, alkohol, drogy, večírky…
Velkým plusem filmu je představitel Chucka – herec Liev Schreiber, kterého jsem takhle dobře hrát ještě neviděla, hodně mě bavil a učinil z filmu opravdu zábavnou a zajímavou podívanou. Sekunduje mu Naomi Watts jako jeho femme fatale. Nejedná se tady o nic extra originálního nebo chytrého, ale naopak, film slouží jako výborná oddechovka a zlepšovač nálady. Víc takových rolí pro Lieva Schreibera!****
CO JSEM NESTIHLA
Nestihla jsem toho HODNĚ! Je opravdu pozoruhodné, že skoro všechny filmy nasazené letos v Benátkách, mají zatím velmi dobré hodnocení. Jsem zvědavá na rozhodnutí poroty, ohledně hlavních cen, protože to bude určitě hodně těžké. Skvělý je prý nový film Toma Forda Nocturnal Animals, Mel Gibson si vysloužil ovace pro Hacksaw Ridge, seriál Mladý papež Paola Sorrentina sklízí úspěch, a já jsem osobně hodně zvědavá na biopic Jackie s Natalií Portman v hlavní roli, stejně jako na nových Sedm statečných, které budou celý festival uzavírat. Určitě jsem na mnoho zajímavých filmů letošních Benátek zapomněla, ale bylo tam toho tolik, že jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Tak snad zase za rok! Arrivederci!
