Včera jsem naposledy zavítala na filmový Febiofest, tentokrát zhlédnout horor Čarodějnice. A povedlo se. Mysteriózní snímek nejen že nahnal pořádný strach, ale dokázal, že i mezi horory se najdou opravdu povedené kousky.
Americký režisér Robert Eggers měl s Čarodějnicí obrovský úspěch na loňském festivalu v Sundance, kde vyhrál cenu za režii. Jako jeho celovečerní debut to nedopadlo vůbec špatně a žánru hororových filmů se vlila do žil čerstvá krev. Zajímavé na tom je, že se vlastně vůbec nejedná o klasický horor, na který jsme zvyklí. A tím je pro diváka zážitek možná ještě děsivější.
Příběh se odehrává v polovině 17. století v oblasti Nové Anglie a jeho námět je založený na skutečných událostech, které se v té době odehrávaly a dávaly předznamenat čarodějnickým procesům spadajícím do konce století (Salem). Sedmičlenná rodina farmáře Williama se rozhodne kvůli náboženským neshodám odstěhovat z bezpečí jedné z osad do americké divočiny. Po krátkém putování se nakonec usadí poblíž rozlehlého temného lesa. Hudební doprovod i oko kamery nám dávají tušit, že tahle oblast nebude úplně šťastnou volbou. A taky, že ne. Ihned po jejich zabydlení se stane důležitá věc, od které se začne odvíjet celý příběh – únos nejmladšího člena rodiny. Z celé tragédie je obviněná nejstarší dcera Thomasin (velmi sympatická herečka Anya Taylor-Joy), která na dítě měla dávat pozor.
Rodina se s neštěstím snaží vypořádat tím, že se obrací k bohu. Pro zmizení malého syna nehledá logické vysvětlení, ale vidí v tom rozhodnutí nějaké vyšší moci či kletbu, která na ně byla seslaná. V období 17. století bylo náboženství pro většinu lidí klíčem k rozřešení mnoha jevů. Modlitby a různé rituály sloužily k očištění nebo naopak k očarování, černé magii, vzývání satana. Matka Katherine v podání Kate Dickie (Lysa Arryn v Game of Thrones) proto začne brzy obviňovat mladou Thomasin z čarodějnictví a dává jí všechno za vinu. Přestože k tomu neexistuje jediný logický důvod, Thomasin se totiž zdá jako jediná celkem při smyslech. Posléze se s výčitkami přidá i její otec William (Ralph Ineson) a další neštěstí na sebe nenechá čekat. Začneme sledovat totální rozklad rodinných vztahů a snímek se dostane do velmi depresivní psychologické roviny.
Ve snímku je absence jakýchkoliv “lekaček”, krve či brutalit. Tedy typických hororových prvků. Tím spíš však děsí to, co nám režisér neukazuje a my jen tušíme. Máme strach z nepoznaného, neviditelného, nehmatatelného. Osobu čarodějnice v celkové podobě ani jednou nezahlédneme, přesto i to málo, co vidíme, má sílu. Paradoxně si však v závěru musíme uvědomit, že bychom se měli bát hlavně lidí kolem sebe než démona v lese. To se sice ukáže jako prvotní spouštěč, ale lidská psychika a strach dokáží mnohem horší věci. A o tom vlastně nakonec celý snímek je. Postava Čarodějnice je odsunutá na vedlejší kolej a do popředí vstupuje zlo pramenící z lidí, ne nadpřirozených bytostí.
Rozhodně nechoďte do kina s představou klasického hororu. Budete zklamaní. Pokud však přijmete film jako celkem uvěřitelný příběh jedné farmářské rodiny z poloviny 17. století, pak si myslím, že si to užijete. K pocitu naprosté autentičnosti navíc přispívá i archaická angličtina, kterou postavy mluví. Bod navíc bych dala za velmi silných posledních 20 minut, po kterých člověk zůstane málem s otevřenou pusou. Artový psychologický horor jak má být. 8/10