recenze La La Land

La La Land – dechberoucí a niterná oslava filmu a hudby

Muzikál La La land je nadčasová podívaná, která ve svém žánru nemá v posledních letech konkurenci. Je to film, který mi vzal vítr z plachet a na první dobu mě okouzlil. Navíc je jako jeden z mála opakovanou projekcí stále lepší a lepší. Co se tady vlastně stalo? V čem tkví jeho neobyčejné kouzlo a magie?

Čtenáři mého blogu vědí, že jsem o filmu psala už opakovaně, hlavně ve spojitosti s festivalem v Benátkách, kde měl v létě svou premiéru. Už tenkrát to byla láska na první pohled, ale včerejší druhá projekce mě ještě víc utvrdila v tom, že se opravdu jedná o jedinečný počin, který by na velkém plátně neměl nikomu uniknout. (Snažila jsem se psát bez spoilerů, proto by vám čtení nemělo kazit zážitek z filmu.)

Damien Chazelle

Režisér Damien Chazelle (31 let!) roste v osobnost, která by jednou mohla psát novou kapitolu v dějinách filmu. Vždyť už jeho předchozí snímek Whiplash byl nadprůměrně dobrý a naznačil, co je hlavní režisérovou doménou – skvělá syntéza filmu a hudby. V jeho případě jazzové hudby. Nejinak tomu je i v La La Landu, který však zálibu v hudbě a tanci posunul ještě do úplně jiného, magického levelu.

La La Land boří konvence

Snímek sleduje dva začínající umělce – herečku Miu (Emma Stone) a jazzového pianistu Sebastiana (Ryan Gosling) při jejich cestě za snem a láskou v pulzujícím a slunečném L. A.  Příběh se odehrává v současnosti, v časovém rozmezí čtyř ročních období, během kterých osudy obou protagonistů nakonec dojdou naplnění. La La Land však není pouhou zasněnou hudební love-story, jakou bychom pravděpodobně čekali, částečně totiž boří zažité konvence. Vtipně a s ironií si pohrává s diváckým očekáváním, často ho narušuje a nikdy nesklouzává k samoúčelnému kýči, či laciné romantice (scéna u klavíru, polibek v kině, jízda do protisměru, tanec Sebastiana na mole). Tomu nakonec odpovídá i závěr, který diváka, běžně sledujícího romantické filmy, možná překvapí. Rovnováha mezi romantikou, vtipem a sebeironií je jedním z kouzel, díky kterým působí La La Land svěže, uvěřitelně a současně zasněně a melancholicky.

Bravurně zvládnutá kombinace hudby, filmu a tance je něco, co v současnosti umí asi jen Chazelle. Naše očekávání našponuje už nadupaná úvodní taneční sekvence, při níž se na rozpálené a ucpané dálnici v Los Angeles roztančí dav řidičů původně čekajících nervózně v koloně aut. Lidé tančí na střechách vozů, mezi nimi kličkuje akrobat na kole, z kufru náklaďáku začne hrát orchestr… scéna má díky pohyblivé kameře a dynamickému střihu takový švih a elán, že hned od začátku víte, že tentokrát budete sledovat něco výjimečného.

Revoluce vs. tradice

V La La Landu se střetává a prolíná hned několik motivů, které v celku tvoří dynamický a živelný systém. Na první úrovni je to současnost s minulostí. Je patrné na první pohled, že svět, ve kterém žije Sebastian a Mia má v sobě něco z klasického Hollywoodu a jazzové éry Armstronga, přestože film působí moderně a využívá všech nástrojů současné společnosti. Nostalgický stesk po minulosti a snaha ji alespoň částečně zachovat je společná pro oba hlavní hrdiny. Sebastian teskní po čistém a úderném jazzu, který pomalu zaniká a nahrazují ho jiné hudební styly (Samba a Tapas :)), Mia má v pokoji plakáty kultovních hereček a s povzdechem kvituje uzavření kina Rialto (reálné kino v L. A., které bylo v r. 2013 uzavřeno a nyní tam je obchod Urban Outfitters). Rozpoložení a dojem ze světa, ve kterém oba žijí nakonec vystihuje i Sebastianova věta: “They worship everything and value nothing.” (Uctívají všechno a váží si ničeho).

Jako z filmů pro pamětníky je i láska mezi Sebastianem a Miou. Jejich prvotní nedůtklivost a postupná zamilovanost je vyprávěna pomocí nadsázky, ironie a vtipu, s naprostou absencí sexuálních scén, a přesto, především díky choreografiím a tanečním sekvencím jim věříme, že je jejich vztah opravdový a silný. Waltz mezi hvězdami v Griffithově hvězdárně vydá za tisíc vyznání. K uvěřitelnosti přispívá i třaskavá chemie mezi Goslingem a Stone, kteří si herecky sedli. Jejich čistý zpěv bez móresů hudebních hvězd (často smíchaný s přirozeným smíchem a nedokonalostmi) a dokonale civilně pojatý tanec pak přispívají k vytvoření dojmu, že se podobný příběh děje v Los Angeles na každém rohu.

Co obětujeme pro svůj sen?

Kromě neustálého střetávání minulosti (retro zatmívačky, odkazy na film Rebel bez příčiny aj) se současností, existuje v La La Landu (jako v mnoha jiných filmech) i pnutí mezi osobním životem a kariérou. Sebastian sní o vlastním jazzovém klubu, Mia o kariéře herečky. Každý z nich přistupuje k životu trošku jinak, ale společně si můžou v mnohém vypomoct a jeden druhého motivovat. Problém nastane ve chvíli, kdy se přestanou navzájem poslouchat. Nedorozumění vede k nutnosti učinit volbu mezi jejich vztahem a splněním životního snu. Láska má totiž v La La Landu dvojí podobu – milostné pouto mezi hlavními hrdiny a současně pouto jich samotných k vysněným profesím a cílům. Proto je to volba těžká, ale nevyhnutelná, důvěrně známá mnoha umělcům (i neumělcům) před nimi, která už navždy utváří budoucí životy. Těžko si tak představit více nesobeckou a čistou lásku, než tu, která se odehraje mezi Miou a Sebastianem.

Závěrečný emocionální nářez

Neuvěřitelné tempo La La Landu vrcholí ve finální asi sedmiminutové sekvenci stokrát násobící doposud viděné a dopřávající divákovi vizuální a emocionální extázi. Pomocí různých nástrojů mizanscény sledujeme přímo před našima očima magii filmu. Její čistou formu, ze které vyvěrají všechna naplněná i nenaplněná očekávání hlavních hrdinů, a ponechávající diváka niterně rozbolavělého, ale současně na vrcholu cinefilního blaha. Extrémně silný pocit.

Hudební doprovod, melodie a všechny písně jsou kapitolou samy o sobě. Skladatel Justin Hurwitz stvořil nádhernou, zasněnou hudební kulisu, která se jako motiv line napříč celým filmem. Písně jsou chytlavé, chytré, zapamatovatelné. Což nakonec potvrzuje i výše zmíněná finální sekvence, ve které je uslyšíte skoro všechny pěkně pohromadě.

Za mě je La La Land mistrovské dílo. Muzikál, který tu ještě nebyl. Novodobá pohádka o cestě za snem. Nadčasová romantika. Strhující soundtrack. Dosaďte si cokoliv, ale určitě to nezmeškejte! *****