Tvorbu newyorské produkční skupiny Borderline films už pár let sleduju a jejich nový přírůstek drama James White jsem si logicky nemohla nechat ujít. Jdu sice trochu s křížkem po funuse, protože snímek už v kinech nějaký ten týden běží. Bylo by mi ale líto se k tak povedenému dílu nevyjádřit. Předem bych chtěla jen varovat, že se jedná o emocionálně náročné a poměrně depresivní drama, jehož hlavním tématem je dospívání a boj se zákeřnou nemocí.
Jak už jsem zmínila na začátku, film vznikl v produkci společnosti Borderline films (více o společnosti ZDE) a režíroval ho jako svůj debut Josh Mond, který k němu napsal současně i scénář. Snímek měl premiéru v loňském roce na festivalu v Sundance, ze kterého si odvezl cenu diváků. V ČR ho máme šanci vidět na velkém plátně (především v menších nebo artových kinech) od letošního dubna, díky distribuční společnosti Artcam.
Děj je relativně jednoduchý. Ústřední postavou je mladík jménem James White, kterému je něco mezi dvaceti-třiceti let a žije bezstarostný, hýřivý život povaleče v New Yorku. Nemá práci, ani žádný životní cíl, který by následoval. Rád se poflakuje s kamarády, pije, fetuje a rozpoutává malicherné rvačky. Osud mu však připraví do cesty nejprve smrt otce a posléze rakovinu milované matky, díky které se koloběh jeho života chtě nechtě změní. James je na své matce v mnoha směrech závislý a tudíž možnost, že ji ztratí, ho buď zcela zničí, nebo naopak posílí a posune dál. Snímek je o procesu a určité přeměně, která musí přijít v životě každého dospívajícího člověka. U někoho nastane dřív, u někoho později a jiným způsobem. Jamesova spása může být paradoxně v nemoci jeho nejbližší. Jakkoliv těžké a drastické řešení to pro hlavního hrdinu je. Film je protknutý epizodami z Jamesova života, které nám pomáhají pochopit jeho vnitřní smýšlení a styl života. Ať už se jedná o výlet do Mexika, sblížení s novou dívkou, snaha získat práci a nakonec péče o nemocnou maminku. Bylo by velmi jednoduché hlavního hrdinu odepsat, jako rozmazleného floutka, ale díky velmi dobrému scénáři a prokreslení hlavních postav se tak nekoná. Nic není černobílé a to naštěstí ani James, který přes všechny svoje slabosti má v životě šanci a divák mu zkrátka musí držet palce.
Jeho boj se sebou samým sleduje divák velmi intenzivně a to především díky skvělé kameře Mátyáse Erdélyho (kameraman snímku Saulův syn), neustálé detaily jeho obličeje dávají divákovi pocit opravdové blízkosti a současně působí i velmi tísnivě, tak jako samotné drama. Je až fascinují, jaký vliv může mít na vyznění filmu práce dobrého kameramana. Současně je důležité zmínit představitele hlavních postav, Christophera Abotta v roli Jamese a Cynthii Nixon jako jeho matku Gail. Přesvědčivé herectví obou přispívá k uvěřitelnosti křehkého pouta mezi matkou a synem. Nixon kvůli roli výrazně zhubla a přeměnila se v umírající oběť rakoviny. Některé scény je opravdu těžké sledovat, i když se scénář naštěstí dobře vyhýbá prvoplánovému citovému vydírání. Pochvala patří i charismatickému představiteli Jamese, který dokázal ztvárnit komplexní postavu dospívajícího kluka, který navzdory svým mnohým chybám vzbuzuje lítost i sympatie.
Než jsem film zhlédla, tak jsem se trochu bála, že to bude až příliš “artové”. Byla to zbytečná obava. Jedná se o snímek, který vás vtáhne do děje, a budete nad ním přemýšlet ještě dalších pár dní. Rozhodně to není snadná podívaná, ale člověk by před realitou neměl přivírat oči. Život přeci není jen o tom krásném a jednoduchém. Už teď se těším na další projekt od Borderline films, protože jak se ukazuje, jedná se opravdu o originální a živá díla. 9/10
James White
USA, 2015, 85 min. Scénář a režie: Josh Mond kamera: Mátyás Erdély Hudba: Scott Mescudi
