Maren Ade, režisérka i scenáristka, se prý při tvorbě německé tragikomedie Toni Erdmann nechala inspirovat u postavy svého otce. Dost možná se jedná o jeden z důvodů, proč působí film tak uvěřitelně a vtipně. Nenechte se však zmást, protože pod vším tím humorem tkví tíha podobenství dnešní uspěchané a stresující doby, se kterou se mladá generace ne vždy dokáže vyrovnat.
Fabule snímku je relativně jednoduchá – vypráví o stárnoucím německém učiteli Winfriedovi, který se po smrti svého starého psa rozhodne navštívit neustále pracující dceru Ines v Bukurešti. Ta je úspěšná konzultantka u nadnárodní společnosti a jejím hlavním životním cílem je posouvat se stále výš na kariérním žebříčku, nemá rodinu, přítele, ani koníčky. Vztah s otcem je na bodu mrazu. Winfried se během své neohlášené návštěvy snaží s dcerou alespoň trochu sblížit a strávit čas společně. Těžce však nese pohled na její vyprázdněný život, kterému očividně schází jakýkoliv záblesk štěstí, a rozhodne se zakročit. Vznikne tak jeho alter ego jménem Toni Erdmann, životní kouč – německý ambasador s umělými zuby a parukou, který má Ines pomoci přehodnotit pohled na svět, najít ztracené a důležité životní hodnoty a zachránit jejich společný vztah.
Tříhodinový Toni Erdmann nabízí mnoho témat k hlubšímu zamyšlení – odcizený vztah otce a dcery, dnešní mladou generaci třicátníků bez rodin či životních partnerů, pohled na workholismus a jeho opodstatněnost, život v současném Rumunsku apod. Našimi průvodci, v tomto mnohovrstevnatém systému témat a motivů, jsou hlavní postavy Winfried/Toni a jeho dcera Inés, kteří svých chováním a reakcemi na vzniklé situace tvoří dva protipóly pohledu na dnešní svět.
Tvrzení, že dřív žili lidé smysluplnější životy a lpěli na těch pravých hodnotách, může znít jako klišé, ale tady je dávkováno s humorem, bez moralit, a o to víc naléhavěji a upřímněji. Ines se totiž stalo to, že přes všechnu svou práci a rychlé životní tempo zapomněla, o co vlastně v životě jde. Na otázku svého otce, zda je šťastná, nezná odpověď. Měřítkem úspěšnosti jejího života je vysoká pozice ve firmě, krásný byt, nákladné večeře s kamarádkami a možnost zajít si často na luxusní masáž. Její vztahy jsou vyprázdněné, sex absurdně mechanický a rozhovory s blízkými plytké. Toni Erdmann však do jejího života přinese humor, zprvu nanejvýš trapný a nepatřičný, postupem času však oči otevírající. V kontrastu s Tonim totiž skoro všichni v jejím pracovně osobním životě působí jako nudné figurky bez šťávy a života. Chtěli byste žít Inesin život? Navenek krásný, ale uvnitř prázdný? Pro každého znamená štěstí něco jiného, ale málokdo by pravděpodobně přirovnal její život k pohádce.
Nalezení humoru a pravých hodnot je pak ve snímku i nástrojem k záchraně vztahu mezi otcem a dcerou. Je opravdu vtipné a zároveň dojemné sledovat, jak se Winfried snaží Ines vymanit z jejího nesmyslného pracovního koloběhu. Od narušování pracovních i nepracovních schůzek (je těžké rozeznat jedno od druhého, protože Inés žádný osobní život vlastně nemá), přes konfrontaci Inesiny morálně pochybné pracovní náplně, až po převlečení za chlupatého zaháněče zlých duchů kukeriho. Ines si postupem času zvyká na otcovu, potažmo Toniho přítomnost a pomalu mění svůj pohled na život. Scény, ve kterých společně s otcem zpívá Whitney Houston, nebo nahá přivítá hosty na své narozeninové party patří k vrcholům snímku. Slzy pak určitě vyloudí i upřímné objetí Ines a chlupatého kukeriho. Přes všechen humor se totiž jedná o docela náročné téma, jehož tíha v závěru dolehne, i navzdory Toniho eskapádám.
Problémem dnešní uspěchané doby je podle Winfrieda to, že si my mladí jen odškrtáváme body na seznamu, zatímco život neúprosně běží. Potřebujeme udělat to, tamto a pořád dokola, až si nakonec uvědomíme, že je na všechno už pozdě. Jaký je smysl našeho uspěchaného života? Winfriedovým smyslem života je jeho dcera, Inésiným, díky zásahu otce, snad nejen její práce. Otevřený konec odpovědi nedává, naději ale určitě ano.
