Místo u moře je typ filmu, u kterého z traileru nepoznáte, co přesně se na plátně bude odehrávat. Víte, že to má být příběh o muži, který se po smrti bratra musí postarat o svého dospívajícího synovce. Řeknete si, že podobných námětů už tady bylo hodně a nebudete tedy od filmu příliš očekávat. Trailer však zatajuje jednu podstatnou dějovou linku, která svým sdělením nevídanou silou zahraje na divákovu emoční strunu a postupem času ji dokonale přetrhá.

Americké nezávislé drama Místo u moře (angl. Manchester by the Sea) natočil režisér a scénárista Kenneth Lonergan (scénář k filmu Gangy v New Yorku, režie a scénář méně známého Na mě se můžeš spolehnout aj.), který má na svém kontě už několik významných ocenění, včetně nominace na Pulitzerovu cenu v roce 2000. Místo u moře však zatím patří k tomu nejúspěšnějšímu a budeme čekat, zda snímek promění některou z letošních nominací na Oscara. Příběh o lidských ztrátách a ranách osudu má totiž schopnost vrýt se opravdu hluboko.

Americký herec Casey Affleck zde ztvárnil mlčenlivého muže jménem Lee, který žije v Bostonu a živí se jako údržbář. Úvodní epizody z jeho nepříliš úspěšného pracovního života rychle střídá informace o smrti jeho staršího bratra, kvůli níž se musí vydat do vesnice Manchester-by-the-Sea. Nejen, že se tam musí postarat o bratrův pohřeb a pozůstalost, navíc ještě zjistí, že se stal poručníkem jeho 16letého synovce. Sžívání s pubertálním mladíkem však narušuje podivný opar, který se nad mužem v malé vesnici vznáší. Postupem času totiž pomocí flashbacků zjišťujeme, že měl Lee v místě u moře svou vlastní minulost, od které musel nedobrovolně utéct. Lidé si v jeho přítomnosti divně špitají a my tušíme věc monstrózních rozměrů. Něco, co změní náš úhel pohledu a vysvětlí Leeho skryté démony.

Film dávkuje svou tíhu plíživě a velmi chytře. Vtipné momenty při sbližování se svým synovcem Patrickem a náznaky Leeovi spokojenosti jsou často narušeny připomínkou bezvýchodně smutné reality, která nemá a nikdy nebude mít řešení. Záchvěvy štěstí jsou jen fata morgána, promnutím očí se rychle rozplývají a pravda působí jako nečekaná facka. Affleckovo tiché a civilní herectví pracuje s pouhými náznaky, které dělají z Leea člověka, se kterým soucítíte a je lehké se na něj napojit. Neméně důležitou roli má ve snímku i Michelle Williams, jako jeho bývalá manželka Randi, a mladý herec Lucas Hedges v roli pubertálního synovce Patricka. Přičemž právě vztah Patricka a Leeho buduje jediné možné východisko, důvod, proč dál žít. Dynamika mezi nimi funguje bez výhrady. Herci však nejsou jediní, kdo se podílí na atmosféře bezčasí a bezvýchodnosti, je jím i prostředí vesnice a tichý šum moře, jediné místo, kde je Lee rámci možností spokojený.

Ačkoliv by film mohl sklouzávat k hysterickému patosu, režisér se mu vyhýbá. Místo u moře je vybalancované a poskládané na míru. Vždy řekne přesně to, co má, aby diváka dokonale uzemnilo. Truchlení nad ztrátou milovaných osob může mít mnoho podob – někdo je schopný vidět na konci tunelu alespoň jiskru naděje, někdo se snaží předstírat, že ji tam vidí a někdo už je na obojí příliš unavený. Místo u moře zkoumá lidskou psychiku zkoušenou maximálně krutými ranami osudu, ze kterých vám bude nějakou dobu nepříjemně úzko, ale zážitek to teda je.