Po delší (než jsem chtěla) odmlce se Filmsvět rozroste o nový článek. Svou osobní Top Ten filmů za letošní rok si totiž nemůžu nechat pro sebe. Na to mám moc velké ego. V lednu mě čekají státnice a pevně věřím, že až bude hotovo a bude ze mě bakalář filmové vědy (ha!), budu mít o trochu více času… snad! Tento žebříček berte čistě jako můj osobní, který současně neusiluje o to být složený z těch nejkvalitnějších letošních snímků, spíš těch pro mě nejvýraznějších a nejzajímavějších. Každý pravý cinefil svoji topku na konci roku sepisuje, stejně tak i já. Zároveň svým věrným čtenářům a filmovým fanouškům přeju krásný závěr roku 2019 a ještě lepší 2020!

PARAZIT (Bong Joon-ho) – Jeden z mála artovějších filmů, které jsem letos stihla zhlédnout. Karlovy Vary mě minuly, stejně jako Benátky, a tak mám v této oblasti za rok 2019 co dohánět. A proto se ještě moc těším na Carlose Reygadase a Naší dobu, Synonyma Nadava Lapida, Narušitele systému od Nory Fingscheidt, Portért dívky v plamenech Céline Sciamma, Pardon nezastihli jsme vás matadora Kena Loache či Sbohem synu Wanga Xiaoshuaie. Ale zpátky k Parazitovi. Film, jenž se objevuje na žebříčku skoro každého kritika či celebrity (např. Barack Obama), je opravdu fenoménem letošního roku a podobný mix žánrů v rámci jednoho filmu v současné kinematografii není příliš často k vidění. Zároveň se navíc jedná o snímek přístupný široké veřejnosti a oproti svým “uměleckým” bratrům si na nic nehraje a nepůsobí nabubřele či elitářsky. Vřele všem doporučuji!

SLUNOVRAT (Ari Aster) – Výborný atmosférický horor/ psychologické drama, jehož napětí postupně graduje až do velkolepého (vskutku barevného) finále. Hypnotický trip na sever s nahlédnutím do skandinávských rituálů a současně studie narušeného partnerského vztahu v jednom. Ari Aster je velký příslib do budoucna, stejně jako famózní Pawel Pogorzelski a jeho kamerová jízda. Nemluvě o nové herecké star Florence Pugh, jež překvapila i v letošním filmu Souboj s rodinou a nyní ji můžeme vidět nově v Malých ženách.

JOKER (Todd Phillips) – Především herecký koncert Joaquina Phoenixe a současně také film, ve kterém je hlavním hrdinou padouch. Ale padouch, kterého tak trochu “chápeme”. Depresivní film, avšak skvěle zapadající do tématu potemnělých příběhů z Gotham City, směle se řadící hned za sérii Temného rytíře Christophera Nolana. Konečně dostal Joker svou zaslouženou minulost.

ROCKETMAN (Dexter Fletcher) – Možná překvapení, ale mě Rocketman v kině letos hodně pobavil. Přestože Elton John nepatří mezi mé oblíbené umělce, film rozhodně zajímavě a originálně vykreslil dobu jeho největší slávy. Taron Egerton v roli Eltona podává skvělý výkon a škoda, že zůstal veřejností poněkud nedoceněný. Feel good film, který byl hned vedle Yesterday takovým mým letošním guilty pleasure. A líbil se mi o dost víc než loňské Bohemian Rhapsody – méně kýče a pozérství, více opravdových momentů.

TENKRÁT V HOLLYWOODU (Quentin Tarantino) – Mnohé už bylo napsáno o posledním Tarantinovu filmu. Já se jen přidávám k ostatním fanouškům, protože se jedná opravdu o dílo, které má duši. Možná největší duši z režisérovi celé tvorby. Černohumorně vtipné (jak jsme u Tarantina zvyklí), mnohem méně násilné a v závěru dojemné (jak nejsme u Tarantina zvyklí). Pomalejší film, ve kterém se příliš mnoho neděje, ale ta atmosféra procházející celým snímkem je zkrátka nepřenositelná a tak to umí natočit jen Tarantino. Závěr je pak pomyslná třešnička na dortu.

KRVAVÁ NEVĚSTA (Matt Bettinelli-Olpin, Tyler Gillett) – Překvapení letošního roku! Čeronohumorná Krvavá nevěsta sází na banální zápletku a morbidní vtipy, ale vychází jí to na plné čáře. Film ani na chvíli nepolevuje ve svém zběsilém tempu a Samara Weaving v hlavní roli podává fenomenální výkon. Skvělá jednohubka, která tady už dlouho nebyla. Na nic si nehraje, přesto (nebo právě proto) skvěle baví.

DIEGO MARADONA (Asif Kapadia) – Skvěle natočený dokument podávající nestranou a velmi dojemnou zprávu o osudu slavného fotbalisty. Nashromáždit a sestříhat materiál pokrývající skoro celý Maradonův život nebylo určitě jednoduché a tady se to povedlo. Jeden z nejlepších dokumentů za poslední dobu. Asif Kapadia zkratka umí.

U ZLATÉ RUKAVICE (Fatih Akin) – Rozhodně se nejedná o bezchybný film. Ale zábavný -stokrát ano. A originální – stoprocentně ano. A také nechutný, vulgární a násilný. Ale i tak pořád zábavný. Nešlo od obrazovky odtrhnout zrak, a tak životní příběh německého vraha prostitutek Franze Honky patří bezpochyby mezi zážitky roku. Nedoporučuji slabým povahám.

SPIDER-MAN: DALEKO OD DOMOVA (Jon Watts) – Velká inspirace Spidermanovským filmem Paralelní světy z roku 2018. Originální až nadčasové zpracování, u kterého je velmi znát a vidět, o kolik se produkce Marvelovských filmů posunula oproti svým začátkům. Velmi dobře uchopený příběh, který necílí jen na superhrdinské schopnosti, ale především na osobu Petera Parkera jako obyčejného dospívajícího kluka. To, že se příběh odehrává v Praze je jen další plus. Vedle Avengers: End Game se jedná o jeden z nejlepších letošních Marvelovských filmů.

MANŽELSKÁ HISTORIE (Noah Baumbach) – Netlixu se v závěru roku dařilo, po povedeném Irčanovi přišla ještě tklivá Manželská historie. Noah Baumbach je mistr ve vyprávění obyčejných lidských příběhů. Manželská historie však jeho umění posunuje ještě o krok dál. Možná i díky velmi přirozenému herectví Scarlett Johansson a Adama Drivera působí dílo jako výňatek z reálného života. Baumbachova oblíbená teatrálnost ani tady místy nechybí, ale je poměrně dost potlačená. Zkratkovitý závěr možná leckoho trochu zamrzí, ale v celku se jedná jen o menší vadu na kráse. Smutný příběh manželského páru, rodičů malého chlapce, kteří se v určité etapě svého života milovali, později nenáviděli. Tak jak to v životě občas chodí…

Těsně v závěsu jdou ještě tyto filmy – Le Mans 66, Kořist, Kde je moje tělo?, nový Zombieland, Toy Story 4….

A současně jsem ještě nestihla vidět Dceru, nové Hvězdné války, Knives Out a Malé ženy…