Tohle je náš svět – Viggo Mortensen a jeho výchova

Film Tohle je náš svět (v orig. Captain Fantastic) se stal letošním držitelem divácké ceny na festivalu v Karlových Varech. Bohužel jsem tam snímek nestihla vidět, proto přišlo vhod včerejší promítání v kině Světozor. Byla jsem hodně zvědavá na způsob zpracování poměrně kontroverzního tématu a samozřejmě i úlohu Viggo Mortensena, kterého jsem už delší dobu nikde hrát neviděla. Několik mých postřehů z filmu uvádím v příspěvku níž.

Režisér snímku Matt Ross byl doposud vnímán především jako herec. Zahrál si v několika seriálech jako byl například American Horror Story, Silicon Valley nebo filmech Americké psycho, Letec a mnoho jiných. Tohle je náš svět je jeho režijní debut a už vzhledem k úspěchům na festivalech v Sundance a Cannes, ho může považovat za velmi povedený.

Viggo Mortensen a jeho výchova

Ben Cash (Viggo Mortensen) vychovává svých šest dětí kdesi v lesích na severozápadě USA, mimo civilizaci. Společně obývají vlastnoručně postavený jednoduchý přístřešek, loví zvěř, pěstují vlastní plodiny a místo Vánoc slaví podivné svátky, například narozeniny Noama Chomského. Ben je prototypem ideologicky smýšlejícího “komunisty”, který nesnáší kapitalistickou společnost a své potomky vyučuje podle vlastní doktríny. Děti mají každý den pevný řád, skládající se z trénování fyzické zdatnosti i všeobecné znalosti světa kolem nich. Ben je příšný, ale laskavý učitel i táta a všichni žijí zdánlivě spokojeně, až do chvíle, než kvůli psychické chorobě spáchá sebevraždu Benova manželka, hospitalizovaná už delší dobu v nemocnici ve městě. Rodina se rozhodne uctít památku jejich milované maminky, nasedne do vlastního autobusu a vydá se na pohřeb do Nového Mexika. Tento několikadenní “road trip”, který je vyžene z bezpečí lesů, brzy atakuje Benovu víru ve správnost jeho výchovy a děti postaví do reality moderního světa.

Okleštěná kontroverze

Téma příběhu je samo o sobě pro mnoho lidí kontroverzní a dovedu si představit, že by se dalo o správnosti podobné výchovy dlouze polemizovat. Režisér snímku však nevidí černobíle a život rodiny ukazuje z obou stran, čímž je v ději často namíchaný humor s dramatem a absurdními situacemi. Benovi děti jsou, díky domácímu učení a všestranné přípravě, fyzicky silnější, inteligentnější a sečtělejší než jejich vrstevníci, ale pro běžný život nepřipravení. Často z toho pramení mnoho absurdních situací, například, když nejstarší syn Bodegan požádá téměř neznámou dívku o ruku (happyend se nekoná). Dalo by se bavit i o správnosti učit malé děti bojovat s nožem a kuchat malá zvířata. Co se mi naopak na vztahu otce s dětmi líbilo, byla naprostá otevřenost a důvěra v jejich vzájemných vztazích. Dynamika mezi členy rodiny je nejvíc zřetelná v kontrastu s rodinou Benovy sestry, u které se na noc ubytují, a nedopadne to úplně podle představ. Jack se snaží podle nejlepšího vědomí a svědomí vychovat dokonalé malé lidi připravené obstát v divoké přírodě a hlavně zůstat daleko od “otrávené vody” a ostatních nástrah města. Co když ale děti chtějí něco jiného? Dal jim někdo na vybranou?

Příběh se začne lámat ve chvíli, kdy se jedné z dívek stane nehoda a Jack si uvědomí, že svou výchovou zašel možná až příliš daleko. Nejstarší syn by chtěl na vysokou, ale nemůže… Některé z dětí si během cesty uvědomí, že možná zpátky do lesů už nechtějí. Do toho všeho ještě zasahuje Jackův nepříjemný tchán, který mu dává za vinu smrt jeho manželky a současný život jeho vnoučat. Úplně však nemůžeme odsoudit ani jednu ze stran, protože všude té pravdy trochu je.

Konec dobrý, všechno dobré

Nebudu prozrazovat konec filmu, ale musím říct, že mě až přílišná snaha “nabídnout divákovi happyend” trochu zklamala. Stejně tak i absence vysvětlení, jak vlastně k vývoji situace na konci došlo? Co se stalo s tchánem? A proč se Bodegan rozhodl, jak se rozhodl? Trochu mi to přišlo, jako kdyby někdo vystřihnul z děje pár podstatných věcí a pak byl najednou konec. I když samotný “pohřeb”, s ním i coververze hitu Guns N´ Roses, byl navzdory své lehké kýčovitosti povedený. Vyústění a přílišné klouzání scénáře po bezpečném povrchu (strach neudělat něco špatně) beru jako takové menší minus celkově povedeného příběhu s parádním hereckým obsazením. Viggo Mortensen je jako Jack naprosto uvěřitelný, ale HLAVNĚ strašně sympatický. Lehce by mohla role sklouznout k zobrazení sektářského podivína, ale tohle se tady neděje. Beru jeho herecké umění jako hlavní lákadlo filmu a důvod, proč se na snímek podívat. Kromě Vigga jsou bezvadně vybraní i dětští představitelé – nejstarší syn Bodegan v podání vycházející hvězdičky George MacKaye je správně vyšinutý a jeho scéna s mladou dívkou nezapomenutelná.

Trochu se obávám, že díky režisérově snaze nikoho  příliš “nenaštvat” a udělat takový hezký film pro každého, na něj za pár let zapomenu. Zároveň ale naprosto chápu, že měl ve Varech úspěch, mezi artovkami to musela být vítaná oddechovka. I včera jsem si však projekci Tohle je náš svět užila a pokud se chcete podívat na nenáročný, citlivě natočený snímek o jedné “odlišné”, ale sympatické rodině, pak doporučuju. ****