Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech se letos koná kvůli koronavirové pandemii výjimečně až v druhé polovině srpna (20. 8. – 28. 8.). Karlovy Vary se tak po dvouleté pauze opět zahalí do filmových plakátů, na kolonádě zahlédnete povědomé tváře českých (při troše štěstí i zahraničních) celebrit a u Thermalu bude téct káva a alkohol proudem. Pokud však patříte do skupiny lidí, kteří na festival jezdí za filmy, pak mám několik zajímavých tipů na letošní projekce.

HLAVNÍ SOUTĚŽ

Atlas ptáků (režie: Olmo Omerzu)

Tvůrce českých filmů Rodinný film nebo Všechno bude se vrací do Varů po dvouleté přestávce s novým snímkem.

Stárnoucí majitel technologické firmy (Miroslav Donutil) podřídil celý svůj život práci. O to silněji jej zasáhne, když se věci náhle zvrtnou. Olmo Omerzu opírá svůj nový film o výrazné charakterové herectví i jemu vlastní dávku jemné ironie, aby ukázal, že občas k zachování důstojnosti musíme před druhými ztratit svou tvář. (KVIFF)

Ne! (režie: Dietrich Brüggemann)

Také Dietrich Brüggemann se po letech vrací do karlovarské soutěže, před šesti lety jsme měli možnost na festivalu vidět jeho zajímavý snímek Heil.

Není trajektorie partnerského života předem nadefinovaná? Vzít se, mít děti, být jako ostatní… Generace třicátníků má možná vše, avšak podle Dietricha Brüggemanna, jenž se po šesti letech vrací do karlovarské soutěže, selhává v naplnění nastavených ideálů. Ne! je kritikou současných hodnot, stejně jako pojednáním o boji za lásku. (KVIFF)

Zpráva o záchraně mrtvého (režie: Václav Kadrnka)

Václav Kadrnka v roce 2017 rozdělil Vary na dva tábory svým historickým dílem Křižáček. Jedni snímek chválili do nebes, druzí ho popisovali jako vyprázdněný pokus o umění, však i na ČSFD má film hodnocení 50%. Nechme se tedy překvapit, jak to dopadne s novým snímkem, který se podle synopse zdá být podobně hutným duchovním zážitkem jako Křižáček.

Otec po mozkové mrtvici upadá do kómatu. Matka (Zuzana Mauréry) se synem (Vojtěch Dyk) stojí nad jeho bezvládným tělem, prognóza jim mnoho nadějí nedává. Čtyři roky po spanilé karlovarské jízdě Křižáčka nás Václav Kadrnka zve ke spirituální cestě do míst, kam je člověk vpuštěn jen zřídka, neboť se zde život usilovně tiskne ke smrti a vrátit se mohou jen vzkříšení. (KVIFF)

NA VÝCHOD OD ZÁPADU – soutěžní sekce

V druhé soutěžní sekci jsem vybrala tři snímky. Dva české, třetí litevsko-český.

Marťanské lodě (režie: Jan Foukal)

Doposud pouze dokumentarista Jan Foukal ve Varech představí jeho první “fikční” film Marťanské lodě. Kromě slibného hereckého obsazení láká romantické drama i na soundtrack v současnosti populární kapely Bert & friends.

Martin (Martin Kyšperský) a Eliška (Eliška Křenková) se seznamují na narozeninové oslavě, následuje pozvání na Eliščinu přednášku. Vzájemná náklonnost je od začátku patrná a romanci, odehrávající se převážně v kulisách Brna, nic nebrání… Lyrický snímek nabízející zamyšlení nad tím, jak hluboce můžeme poznat a pochopit jinou lidskou bytost a zda láska sama o sobě stačí.

Zrcadla ve tmě (režie: Šimon Holý)

Velký hype provází prvotina Šimona Holého, černobílý muzikál, Zrcadla ve tmě. Režisér na svůj vysněný projekt shánel několik let finance, až si ho nakonec financoval sám. Zajímavý námět a Šimonovo originální pojetí slibuje přinejmenším neobvyklou podívanou.

Sada 36 otázek prý stačí k tomu, abyste se zamilovali do kohokoliv. Čerstvě třicetiletá tanečnice Marie (Alena Doláková) a její přítel František si tvrzení vědců chtějí ověřit na vlastní kůži. Jenže lze se spolehnout na lásku k druhému, když se nevyznáte ani sami v sobě? Výsostně soudobý pohled na životní tápání lidí okolo třicítky. (KVIFF)

V běhu (režie: Andrius Blaževičius)

Snímek svou synopsí připomínající film Lola běží o život vás rozhodně nenechá v příjemném přítmí sálu usnout. Téma se opět dotýká vztahů a lásky, ale zase v trochu jiném pojetí.

Když Marija zjistí, že její přítel, který měl další ze svých psychotických epizod, zmizel z bytu, vybíhá do ulic města, aby ho našla a předešla případné tragédii. Andrius Blaževičius v dynamickém dramatu, odehrávajícím se během 24 hodin, zkoumá témata lásky a svobody. Roli Mariji ztvárnila s živelnou energií herečka Žygimantė Elena Jakštaitė, která byla na letošním Berlinale vybrána do prestižního programu Shooting Stars. (KVIFF)

ZVLÁŠTNÍ UVEDENÍ

Moje slunce Mad (režie: Michaela Pavlátová)

Animovaný snímek Michaely Pavlátové se letos dostal do nejprestižnejší přehlídky animovaných filmu ve francouzském Annecy. Režisérka, výtvarnice a animátorka Pavlátová v minulosti obdržela řadu ocenění, mezi které patří nominace na Oscara i Zlatého medvěda.

Vstoupit do manželství je vždy velký krok, pro Helenu však znamená zásadní změnu života. Opouští Prahu a po boku Nazira se stěhuje do Kábulu, kde se stává součástí rodiny, již nikdy neviděla. Nový svět přináší mnohá potěšení, ale i nástrahy, kterým jako Evropanka provdaná za afghánského muže musí čelit. (KVIFF)

Zátopek (režie: David Ondříček)

Premiéra filmu Zátopek patří k jedné z nejočekávanějších festivalových událostí. Pokud ji chcete stihnout, zamiřte na festival hned zkraje, protože se snímek plánuje ve Varech promítat pouze do 22. srpna.

Fascinující drama Davida Ondříčka přibližuje životaběh Emila Zátopka, proslulého českého vytrvalce a olympijského šampiona, muže, který s imponující bezstarostností atakoval hranice lidských možností a zařadil se po bok velikánů, kteří posunuli sportovní klání do kategorie nezapomenutelných příběhů. (KVIFF)

HORIZONTY

Sekce Horizonty patří na festivalu k mé nejoblíbenější a většina snímků stojí za pozornost. Jedná se o díla, která soutěžila v Cannes, Berlinale nebo posbírala některé z filmových cen. Proto je opravdu velmi obtížné vybrat jen pár filmů. Přesto vybírám pár tipů níž.

Ada (režie: Valdimar Jóhannsson)

Islandská příroda, tajemno a cena za originalitu z festivalu v Cannes!

Společnost na opuštěné farmě dělá bezdětnému páru pouze stádo ovcí. Pokojný život Maríi a Ingvara se změní v momentě, kdy ve stodole objeví záhadného novorozence. Znepokojující, až hororová vizuální báseň a lidový příběh v jednom byl uveden v soutěži Un Certain Regard, odkud si odnesl Cenu za originalitu. (KVIFF)

Drajv maj kár (režie: Ryûsuke Hamaguchi)

Zfilmované knihy Haruki Murakamiho mám ráda. Ve většině případů se vyvedou a v podobný úspěch doufám i u Drajv maj kár. Snímek si navíc z Cannes letos odnesl cenu za nejlepší scénář.

Když vám nečekaná tragédie rozkolísá svět, uvítáte jakýkoliv pevný bod. Divadelní režisér Kafuku, zvyklý každý den řídit své auto, si proto zoufá, když mu v divadle proti jeho vůli přidělí osobního řidiče. Nečekaný souputník má ale i světlé stránky. Rjúsuke Hamaguči si za jemný, v náznacích odvyprávěný příběh po právu odvezl z Cannes Cenu za nejlepší scénář. (KVIFF)

Balada o bílé krávě (režie: Behtash Sanaeeha, Maryam Moghaddam)

Íránské drama bylo tento rok uvedené v hlavní soutěžní sekci v Cannes. Pokud vám letos chybí ve Varech třeba Asghar Farhadí a jeho poetika, pak rozhodně zajděte na Baladu o bílé krávě.

Minin život se obrátí vzhůru nohama, když se dozví, že její manžel Babak nespáchal zločin, za který byl odsouzen a popraven. Úřady se za chybu omluví, vdově slíbí finanční odškodnění a tím pro ně záležitost končí. Ne tak pro Minu. Drama o tom, jakou cenu může mít odpuštění, pokud ji lze vůbec vyčíslit… (KVIFF)

Jabka (režise: Christos Nikou)

Řecká divná vlna mě vždy fascinovala a filmy Yorgose Lanthimose mám hodně ráda. Proto jsem zvědavá na podobně laděného řeckého režiséra Christose Nikoua a jeho Jabka. Snímek si získal diváky na festivalu v Benátkách a věřím, že i ve Varech zaboduje.

Svět zasáhla pandemie, jejímž průvodním jevem je ztráta paměti. Aris se stává součástí speciálního programu, který mu má pomoci vytvořit novou identitu. Podmanivě melancholický debut Christose Nikoua zahajoval loni sekci Orrizonti v Benátkách, kde si po právu vysloužil jednohlasnou chválu kritiky a získal srdce diváků.  (KVIFF)

Kupé č. 6 (režie: Juho Kuosmanen)

Zástupce finské kinematografie nesmí ve Varech chybět. Před pár lety nám režisér Juho Kuosmanen nabídl vynikající snímek Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho, tentokrát nám nabídne minimalistický příběh odehrávající se v kupé číslo 6.

Finská studentka a nerudný, alkoholu holdující ruský horník se setkávají ve vlakovém kupé na cestě do Murmansku. Juho Kuosmanen ve své nevšední romantické komedii s hlubokým porozuměním vypráví o přirozené potřebě blízkosti. Nadšeně přijatý snímek získal na letošním festivalu v Cannes Grand Prix (ex aequo).

Město duchů (režie: Ely Dagher)

Na poli celovečerního filmu se debutující Ely Dagher (Zlatá palma za krátký snímek Waves ’98 v roce 2015) na letošní festival v Cannes vrátil s působivým, temně zasněným portrétem rodného Bejrútu. Tajemnou melancholií obestřená Jana se domů vrací z pařížského pobytu, snad navázat znovu kontakt s minulostí, snad pochopit, co zapříčinilo proměnu magické libanonské metropole v město duchů. (KVIFF)

Nejhorší člověk na světě (režie: Joachim Trier)

Divácký hit letošního festivalu v Cannes by mohl být slušný tahák i ve Varech. Film si v závěru přehlídky odnesl cenu pro nejlepší herečku Renate Reinsve.

„Julie ve 12 kapitolách“ zní podtitul filmu o půvabné dívce, která se v životě stále hledá. Mladický elán i bezstarostnost ale jednoho dne vyprchají, zrovna ve chvíli, kdy Juliino zmatené srdce tápe. Joachim Trier dokazuje, že hranice mezi romantickou komedií a odstíněným dramatem je skutečně jen pomyslná. (KVIFF)

Pan učitel Bachmann a jeho třída (režie: Maria Speth)

Cenu poroty na festivalu v Berlíně získal tento tříapůlhodinový dokument režisérky Marie Speth. Sledujeme v něm postaršího učitele, který se věnuje multikulturní třídě a skrze ni mnoha společenským problémům.

Nekonformní 65letý učitel Dieter Bachmann z německého Stadtallendorfu je hlavní postavou 217minutového observačního dokumentu. Snímek je detailní a nesmírně pozitivní podívanou, svědčící o potřebě znovunalézat smysl nejen školství, ale i veřejných institucí a vůbec soužití v současných západních společnostech. (KVIFF)

Quo vadis, Aida? (režie: Jasmila Žbanić)

Jedna z mých oblíbených východoevropských režisérek nabídne ve Varech snímek Quo vadis, Aida? Ten byl letos nominovaný na Oscara a stejně jako její předchozí snímky se tematicky věnuje válečnému konfliktu v bývalé Jugoslavii.

Před pětadvaceti lety navždy zmizelo ze života bosenských žen více než osm tisíc otců, manželů a synů. Jedna z nejvýraznějších evropských filmařek nahlíží na masakr vykonaný bosenskými Srby ve Srebrenici prostřednictvím charismatické titulní hrdinky, tlumočnice pro nizozemské vojáky vyslané OSN do válečnými konflikty zmítané bývalé Jugoslávie. Sugestivní drama získalo nominaci na Oscara. (KVIFF)

Zoufalství a naděje (režie: Paul Schrader)

Fascinující a nejednoznačný snímek Zoufalství a naděje proběhne za přítomnosti hlavní herecké hvězdy Ethana Hawka, který je jedním z ohlášených zahraničních hostů. Hypnotické drama si na velkém plátně rozhodně nenechte ujít.

Pastora Ernsta Tollera přivedla do náručí církve pohnutá minulost. V kostele kdesi ve státě New York se stará o nepočetnou komunitu věřících, nabízí jim duchovní radu i konejšivé slovo. Byť je ostatním oporou, setkání s rozrušenou Mary a jejím labilním manželem Michaelem jeho zdánlivou stabilitou otřese. Obtížnou roli pochybujícího kněze famózně ztvárnil Ethan Hawke. (KVIFF)

POCTA THE FILM FOUNDATION

Tato sekce je zaměřená na starší filmy, které byly zrestaurované institucí The Film Foundation. Z toho mě zaujaly především dva kultovní snímky níž.

Poklad (režie: Lester James Peries)

Snímek Poklad, natočený podle povídky známého sinhálského spisovatele G. B. Senanayakeho, vypráví příběh o zlenivělém bohatém muži středního věku, který narazí na mapu k pokladu. Získat jej ale může jen tak, že obětuje pannu. Vrcholné dílo nejvlivnějšího srílanského filmaře, Lestera Jamese Periese, je zároveň jeho nejkontroverznější a nejtemnější snímek. (KVIFF)

Žena pod vlivem (režie: John Cassavetes)

Cassavetesův nejslavnější film vypráví příběh netradičního a nestálého vztahu vznětlivého stavebního dělníka a jeho křehké, citově labilní ženy. Žena pod vlivem představuje Cassavetese v jeho nejcitlivější podobě. Jde o odvážný a náročný snímek o dvou jedinečných osobnostech, které se nedokážou přizpůsobit omezujícím nárokům své společenské třídy. (KVIFF)

PŮLNOČNÍ FILMY

Mullholand Drive (režie: David Lynch)

Klasika David Lynche nestárne. Kultovní hypnotický snímek, který je v top desítce mnoha anket o nejlepší film všech dob, bude ve Varech k vidění v restaurované kopii. Za mě jeden z největších taháků v sekci Půlnoční filmy.

Už je tomu dvacet let, kdy mladá naivní herečka Betty přijela prorazit do Hollywoodu. Její sny se ale velmi brzy staly spíše noční můrou, a to řádně temnou. Žena, která po autonehodě ztratila paměť, osamělý režisér, jehož ambice narážejí na neúprosný byznys, a ikonický klub Silencio. (KVIFF)