Patřím k fanouškům filmů, které jsou nejednoznačné a po shlédnutí vás přinutí o nich dál přemýšlet. Vžilo se pro ně označení “mindfuck”, protože přesně to dělají – hrají si s vaší hlavou a snaží se vás zmást. Dnešní článek věnuju právě jim. Líbí se mi na tom to, že divák není jen pasivním pozorovatelem, ale musí do toho vnést trochu sebe samého. Právě tím se pak z filmu může stát jeho vlastní originál, otiskne do něj svojí interpretaci a alternativní výklad. Baví mě debaty o tom, jak kdo film pochopil nebo co z něj vyčetl, přičemž často existuje více správných možností. Interpretace se často liší právě podle toho, jak divák přemýšlí, jaký má charakter, vlastnosti, atd. Vybrala jsem níž pár filmů, které jsou příkladem. Popusťte uzdu své fantazie, zapomeňte na reálný svět kolem sebe, a zkuste jednou film pochopit po svém 😉
- 2001: Vesmírná odysea (1968)
Kultovní film natočený v roce 1968 Stanley Kubrickem a inspirovaný povídkou Hlídka od Arthura C. Clarka. Velkolepý snímek, který klade velký důraz na vizuální stránku a na svou dobu působil hodně odvážně, což ostatně bylo poznávací značkou Kubrickovy tvorby. Patřil k vrcholům sci-fi a byl doprovázen náročnými triky, které stály tehdy neuvěřitelných 10,5 milionů USD. Pokud jste viděli, tak mi dáte za pravdu, že konec filmu je hodně nejednoznačný a člověk si může lámat hlavu nad tím, jak to režisér vlastně myslel. Lámou si s tím hlavu lidi po celém světě, včetně profesionálních kritiků, amatérských spisovatelů nebo fanoušků sci-fi, a existuje nespočet diskuzí, které to řeší. Důležité je, a nastínil to sám Kubrick, že film je otevřený různým interpretacím a neexistuje jedna, jediná správná. Spekulovat nad tím, co chce režisér říct, a jaký je filozofický a alegorický přesah filmu, je jedním z jeho znaků. Pokud jste sci-fi viděli a zajímají vás názory ostatních, tak se zkuste podívat na internet. Já jsem se alternativními výklady zabavila na docela dlouho 🙂 Jeden z mnoha (obsahuje spoilery):
- Otevři oči (Abre los ojos)
Španělský film natočený roku 1997 režisérem Alejandrem Amenábarem, podle kterého později vznikl americký remake Vanilkové nebe. V originále hraje, stejně jako v americké verzi, Penélope Cruz a je mnohem, mnohem lepší než jeho americká předělávka. Film vypráví o samolibém a sobeckém Césarovi, který se na jednom večírku seznámí s dívkou Sofií (Cruz). To se však nelíbí jeho přítelkyni Nurii, která se ho pokusí zabít a narazí s ním v autě do betonové zdi. César přežije, ale následky jsou pro něj tragické – má znetvořený obličej. Přesto se opět vidí se Sofií a podstoupí plastickou operaci obličeje. Od této chvíle se začnou odvíjet podivné příhody a César začne mít ošklivé vidiny. Co je pravda a co je sen? Nad tím budete přemýšlet po celou druhou půlku děje, až do vysvětlení v závěru. Možná i po skončení snímku, tak jako já. Nejedná se o tak spletité řešení jako u 2001, ale film přesto zabaví a potrápí váš mozek. Trailer ZDE.
- Nepřítel (Enemy, 2013)
Film skvělého režiséra Denise Villeneuva (Zmizení, Sicario) si s námi pěkně pohraje už od začátku. Vypráví o Adamovi, profesorovi historie (Jake Gyllenhaal), který žije celkem obyčejný život se svojí přítelkyní Mary (krásná Mélanie Laurent). Do té doby než zahlédne svého dvojníka ve filmu, který mu doporučí jeho kolega. Od této chvíle se Adam stává posedlý touhou herce vyhledat a kontaktovat ho. Podivné události, které tím rozpoutá, však od základů změní nejen jeho život. Psychothriller, který ve vás po skončení zanechá spoustu otázek. Na jednu z jeho interpretací se můžete podívat v odkazu níž. Předtím však doporučuji film zhlédnout a zkusit si vytvořit svoji vlastní hypotézu 🙂
- Většina filmů od Davida Lynche
Samostatná kapitola filmů, kterým jsem se již věnovala ZDE. Snímky nabízí mnoho různých interpretací a je zábavné se s někým pustit do diskuze, o co vlastně v ději šlo!
- Pan nikdo (Mr. Nobody)
Zajímavý a celkem komplexní film z roku 2009 s Jaredem Leto v hlavní roli. Film začíná záběrem na pana Nema Nobody, kterému je 117 let a je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli vzpomíná na svůj život (životy), do kterých vzápětí máte možnost nahlédnout i vy. Propracovaný scénář zkoumá různé podoby života v závislosti na rozhodnutí, která Nemo učiní. Také vás někdy napadlo, co by se stalo, kdybyste se rozhodli udělat věci v životě jinak? Právě o tom film pojednává. Ano, nejedná se o úplně originální téma, které už tady asi i párkrát bylo. Přesto snímek nabízí docela dost chytrých otázek k zamyšlení. Trochu na mě pokaždé, když to vidím, dýchne depka, ale stojí za vidění. Navíc je doplněný velmi chytlavým soundtrackem.
- Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)
Romantická sci-fi režiséra Michela Gondryho podle scénáře Charlieho Kaufmana (Adaptace, Synecdoche, New York), na kterou jen tak nezapomente. Když jsem film viděla poprvé, tak jsem ho nesnášela. Jednoduše jsem to moc nechápala. Přesto mi to nedalo a na snímek jsem se podívala o pár let později – a zamilovala jsem se. Jedná se o tak jedinečný scénář a ztvárnění, že vám to nepůjde z hlady. V hlavních rolích hrají Jim Carrey (tak jak jsem ho nikdy předtím hrát neviděla) a Kate Winslet. Jedná se moderní romanci, kde se Joel (Carrey) snaží zapomenout na svoji přítelkyni (Winslet) a rozhodne se proto podstoupit na specializované klinice vymazání paměti. Zákrok se ale nepovede a přichází komplikace. Děj na pomezí reality a snu, přitom to nejromantičtější, co jsem kdy viděla. Rozhodně vás přiměje přemýšlet a samotný příběh budete mít před očima hodně dlouho.
- Donnie Darko (2001)
Debut nadějného filmaře Richarda Kellyho s Jakem Gylenhallem v hlavní roli, ze kterého se stal postupem času kult. Super komplexní film, který budete chtít pochopit. Vypráví o teenagerovi Donniem (Gyllenhaal), který trpí vizemi o obrovském králíkovi Frankovi, který se ho snaží dostat pod svůj vliv a sdělí mu, že svět za pár dní skončí. Dny ubíhají a Donnie je čím dál víc vtahován do světa bizarních situací, které mohou i nemusí být produktem jeho narůstajícího šílenství. Na internetu opět můžete najít množství různých odkazů na interpretace, které vás určitě pobaví. V životě každé kinofila by tento snímek neměl chybět. Alternativní interpretace jsou už pak třešničkou na dortu. Jedna z mnoha vysvětlujících reportáží o filmu je třeba tady:
Vyjmenovala jsem tady pár “mindfuck” filmů, které mě zrovna napadly a patří mezi mé oblíbené. Mezi některé další určitě patří třeba Počátek, Fontána, Klub rváčů, Memento, Nauka o snech a mnoho dalších. Máte nějaký oblíbený i vy? Dejte mi vědět 😉
